1) Mluvnice (gramatika) = jazyková stavba; 1.1) Fonetika = nauka o zvukové stránce (jak a kde hlásky vznikají), hláska = realizace fonému v praxi, grafém = nejmenší jednotka pro zachycení hlásky; 1.2) Fonologie = nauka o fonémech (nejmenší zvuková jednotka, rozliší význam slov: tři × dři = různá hláska, 1 foném); 1.3) Tvarosloví = morfologie; 1.4) Syntax = o větné skladbě; 2.1) Lexikologie = o slovní zásobě a o významu slov; 2.2) Lexikografie = o slovnících; 2.3) Sémantika; 3) Nauka o tvoření slov; 4) Ortografie = o pravopisu ( = formál stránka jazyka = a) lexikální - i/y v kořenech slov (vyjmen. slova), velká písmena; 2) morfologický - i/y v koncovkách; 3) syntaktický - shody, interpunkce);
PÍSMO = znak psaného jazyka; Vývoj: 1) Piktografické (piktogram) = obrázkové, nezávislé na znalosti jazyka, jen konkrétní slova (věty), mnoho znaků, dodnes (WC);
2) Ideografické (ideogram) = vyšší symbolická hodnota (☼ = slunce, ale i teplo, světlo, sucho…), mnohoznačné, dodnes (číslice, vzorce); 3) Logografické (logogram) = jeden obrázek = konkrétní slovo, jednoznačné, homonymické (stejně znějící slovo s více významy), méně znaků; → zjednodušování = Slabikové (je jich stále mnoho) → Hláskové
2) Ideografické (ideogram) = vyšší symbolická hodnota (☼ = slunce, ale i teplo, světlo, sucho…), mnohoznačné, dodnes (číslice, vzorce); 3) Logografické (logogram) = jeden obrázek = konkrétní slovo, jednoznačné, homonymické (stejně znějící slovo s více významy), méně znaků; → zjednodušování = Slabikové (je jich stále mnoho) → Hláskové
…v ČECHÁCH = 1) Hlaholice (Konstantin, 9.st) = pro staroslověnštinu, neví se, co mu bylo podkladem; 2) Cyrilice = jeho (K) žáci, základ v řečtině, grafémy z hlaholice, → Azbuka; 3) Latina s bohemismy = nejdříve vlastní jména (propria), pak obecná, 1. česky psaná věta = Kapitula litoměřická (12. st), primitivní pravopis (jedno slovo více významů:c = c, č, k); 4) Spřežkový pravopis = cz = č, aa = á, ie/ye = ě, dnes už jen pouze jedna spřežka –ch;
5) Diakritický pravopis (J. Hus) = existoval spol. se spřežkovým (ustáleno když Knihtisk), nabodeníčko krátké (měkkost = -l a tvrdé -l), nabodeníčko dlouhé (kvantita samohlásek);
REFORMY = 1) Analogická (J. Dobrovský) = S, Z a C zařazena mezi obojetná → spor mezi Jotisty a Ypsilonisty; 2) Skladná (F. L. Čelakovský, F, Palacký, P. J Šafařík) = 1. fáze: psaní g = j (Mág = Máj), j = i (gegj = její), 2. fáze: w = v, au = ou; → nejednotnost v používání → Josef GEBAUER: Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví (1902); nová vydání Pravidel českého pravopisu: 1912, 1926, 1941, 1957, 1993 (1957- úprava pravopisu ve slovenštině); Pravidla AKADEMICKÁ = více slovníkových hesel, přepis z cizích jazyků, prohloubeny výklady × ŠKOLNÍ = více tvarosloví
5) Diakritický pravopis (J. Hus) = existoval spol. se spřežkovým (ustáleno když Knihtisk), nabodeníčko krátké (měkkost = -l a tvrdé -l), nabodeníčko dlouhé (kvantita samohlásek);
REFORMY = 1) Analogická (J. Dobrovský) = S, Z a C zařazena mezi obojetná → spor mezi Jotisty a Ypsilonisty; 2) Skladná (F. L. Čelakovský, F, Palacký, P. J Šafařík) = 1. fáze: psaní g = j (Mág = Máj), j = i (gegj = její), 2. fáze: w = v, au = ou; → nejednotnost v používání → Josef GEBAUER: Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví (1902); nová vydání Pravidel českého pravopisu: 1912, 1926, 1941, 1957, 1993 (1957- úprava pravopisu ve slovenštině); Pravidla AKADEMICKÁ = více slovníkových hesel, přepis z cizích jazyků, prohloubeny výklady × ŠKOLNÍ = více tvarosloví
Žádné komentáře:
Okomentovat